Proč jdou koně proti tlaku
Prapředek koně býložravé zvířátko eohippus ve velikosti lišky které zavětřilo nebezpečí, zvedalo hlavu vysoko, stavělo se ve vysoké stepní trávě na zadní, aby si zajistilo rozhled a mohlo, tak zhodnotit hrozbu blížícího se dravce pro kterého bylo snadnou kořistí. Jeho organismus produkoval adrenalin, díky kterému se zrychluje schopnost reakce na nebezpečí, zpravidla jeli to možné včasným útěkem. A v případě napadení bojovalo o holý život vyhazováním, kopáním mačkáním se na okolí nebo i válením ve snaze setřást zakousnutého predátora. To je důvod proč dnešní koně v případě že se cítí bezprostředně ohrožení na životě jdou často proti tlaku i když si působí větší bolest. Neznalý člověk, který se snaží donutit koně k poslušnosti násilím, vyvolá u koně stres, strach o život, produkci adrenalinu a obraný reflex.
Oproti tomu v době poklidného popásání se skloněnou hlavou v bezpečí přítomného stáda je v těle adrenalin vyplavován endorphinem a jeho program pro přežití je soustředěn na potravní reflex a odpočinek. Z pozorování koní ve stádě je zřejmé že mezi výškou postavení hlavy koně a hladinou adrenalinu a stresem je jakási přímá úměra.
Ve stádě se tvoří hierarchie, někteří koně si tvoří výsadní postavení a podmaňují si slabší koně k poslušnosti, postupně narůstajícím tlakem. K tomu využívají řeč těla. Hození hlavou, pohled směrem k protivníkovi sklopené uši do zadu to už je výhružka dále pak vykročení proti němu a tlak vrcholí útokem a kousnutím. Příště mu už stačí jen hodit hlavou a sklopit uši tím mu říká, kliď se mi z cesty nebo tě kousnu. Tímto budováním respektu si vlastně své partnery cvičí principem pohodlí a nepohodlí. Podřízený kůň se v takové situaci necítí bezprostředně ohrožený na životě a ví, že bude mít znovu pohodlí ustoupí li o něco stranou. Podvolí se tedy tlaku.